Bylo jednou ptáče, které chtělo být nejkrásnější ze všech.
Tak počkalo u studny, 
až sem přijdou pít všichni ti vznešení ptáci a pírka, která tu poztráceli, si vetklo do svého vlastního peří. Teď bylo ptáče velice pestrobarevné a jistě si myslelo, že s každým přisvojeným pírkem získalo i ty nejlepší vlastnosti jeho původního nositele.
Když ptáče letělo povětřím, bylo tak hýřivě probarvené, že si jej v okamžiku všiml nejbližší krahujec a zaútočil.
Ve snaze spasit holý život skočilo ptáče do studny, odkud se vydrápalo už bez cizího peří, zplihlé a šedivé, ale také nenápadné a proto neohrožované.
Z bajky plyne poučení, že chlubit se cizím peřím se nevyplácí !!
